Děti jako dárci orgánů v dystopii Bez šance

Zvrhlá myšlenka dotažená do krajnosti

Neal Shusterman ve své knize Bez šance popisuje velmi neotřelý nápad, který dotáhne umění transplantace do excelentních výšin. Jeho zvrácená představa, jak by ji lidstvo mohlo využít, nenechá žádného čtenáře klidným. Autor zasadil do svého románu zvláštní myšlenku o rozpojování lidí a dal tak průchod nejen své fantazii, ale také vizi možných způsobů zneužívání prostředků, které dnes člověk bere na vědomí jako nutnost k přežití.

Děti jako dárci Rozpojování, tedy bytí člověka v jiné formě, kdy je život zachován, ale tentokrát lépe využit, znamená, že se rodič dítěte od věku třinácti do osmnácti let může rozhodnout, zda si dítě ponechá i nadále, nebo jej věnuje státu pro transplantaci.

Dítě vydané takto napospas státním zřízencům je odvlečeno do Sklizňového tábora, kde čeká dny, týdny i roky, až bude některá jeho část potřebná pro někoho jiného. A v tu chvíli jej rozpojí. Což zkrátka znamená, že jej rozeberou na součástky. Při plném vědomí. Jenže co se stane, když člověk dostane například část mozku cizí osoby? Znamená to, že přežívá nadále v něm? Podle zastánců rozpojování je to právě tak, a tím pádem dárce fakticky nezemře. Jak úžasné, nemyslíte?

,,Lidé chtěli orgány." ,,Přesnější by bylo říct požadovali. Střevo s rakovinou se dalo nahradit zdravým novým. Oběť nehody, která by zemřela na vnitřní poranění, mohla dostat neporušené orgány. Svraštělá artritická ruka se dala nahradit rukou o padesát let mladší. A všechny ty nové části se musely někdy vzít." (úryvek z knihy)

Jediným cílem je svoboda

Ve světě, kde děti trnou hrůzou a snaží se svou povahu krotit, jak jen můžou, aby byly ušetřeny, se samozřejmě objevují i ti, kteří svůj temperament zvládnout nedokážou. Mezi nimi je i jedna z hlavních postav této knihy, která bude čtenáře spolu se svými přáteli doprovázet na cestě za vysněnou svobodou.

Při této pouti se budete moci přesvědčit, jak strach a utrpení smíchané s nenávistí může člověka zahnat až na pokraj jeho sil a jak snadno může přijít o své vlastní já. Někteří svůj osud přijmou. Jiní bojují. Ale systém je nelítostný a stát silnější než jednotlivec. Je třeba se spojit, povstat a bránit se. Bude ale společnost poslouchat děti, které byly samotnými rodiči označeny za asociální?

Příběh knihy se vymyká normálnímu lidskému smýšlení a nutí k úvahám nad lidským pokrokem, Bohem, životem a smrtí. Čtenář bude nelítostné osudy hrdinů prožívat s nimi, fandit jim, aby konečně získali svobodu, kterou si zaslouží. Protože žádný člověk není jen dobrý nebo jen zlý. Vždycky je obojím. A záleží pouze na tom, jak své různé stránky použije. Někdy jsou lidé tak zaslepení, že nevidí, co je ve skutečnosti tím správným řešením. 

Knihu Bez šance doporučuji milovníkům netradičních dystopických románů, lidem vítajícím nové nápady a myšlenky umělců a těm, kteří se rádi zamýšlí nad dopadem lidských výtvorů proti lidstvu samotnému.