Manžela jsem nezabila si bere na paškál úřednický aparát

Lotos vymyslí důmyslný plán. S manželem se naoko rozvedou, Lotos porodí a pak se znovu vezmou, protože i tento zákon má své mezery a jde ho obcházet. Jaké je její překvapení, když po porodu zjistí, že manžel si našel novou ženu, čeká s ní dítě a prohlašuje, že rozvod byl platný.

Kdo mluví pravdu?

Lotos se začne soudit o pravost rozvodu a na původní při se postupně nabalují další a další žaloby. Po dvaceti letech jí už nejde o manžela. Jde jen o to, aby někdo uznal, že měla pravdu. Že nelhala. Z prosté vesničanky se Lotos stává největším postrachem všech úředníků a soudců. Zdá se, že to nikdy nebude mít konce.

Kniha je rozdělena do tří částí, které nám nejdříve představují hlavní hrdiny a osvětlí nám manželský spor, který je hlavní dějovou linkou příběhu. Po dvaceti letech jsme zavedeni ke stárnoucí ženě, která by se už jen ráda domohla spravedlnosti a celou kapitolu pro sebe uzavřela. Ve třetí části nás čeká kratičké shrnutí, které nám absurditu celé zápletky trochu osvětlí.

„Já vám něco povím: letos jsem nikam jezdit nechtěla, ale jak vás tak slyším, změnila jsem názor a do Pekingu pojedu, pojedu si stěžovat na vás.“ (úryvek z knihy)

Jedno dítě a dost

Autor se strefuje do současné situace na politické scéně. Korupce světu vládne a nevyhne se jí ani obyčejný úřednický aparát. Nutno přiznat autorovi, že se v ději neztratil a dokázal vždy navázat tam, kde skončil, i když mnohdy bylo popisování soudních pří velmi složité. K lepší orientaci nám hned na začátku pomůže seznam všech osob, se kterými se v knize setkáme.

Problém Lotos poukazuje na to, že politika jednoho dítěte byla pro obyčejné lidi opravdový problém, ale pokud chtěli, dokázali si toto nařízení přizpůsobit. 

Konec překvapí

Na hlavní hrdince jsem obdivovala nezdolnou energii, se kterou se do soudních motanic pouštěla, i když ona to jako spory samozřejmě neviděla. Vše vnímala spíše jako cestu, jak se domoci práva. Velmi vtipně dokázala vyklouznout i z bezvýchodných situací, a tak mě kniha často přinutila k úsměvu. Je psaná úplně jinak, než jsme u našich autorů zvyklí. A právě rozdílnost je důvodem, proč jsou u nás čínští spisovatelé tak populární.

Příběh není lehce stravitelný, je spíše pro náročnější čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o čínském soudním systému. Ten v knize Manžela jsem nezabila není popsán ani tak úplně z právního hlediska, jako spíše z hlediska lidského.