Neobyčejně emotivní drama z 18. století Královo srdce

Skutečnost, ze které mrazí

Příběh se odehrává v Norsku roku 1775, kdy jsou lidé zasaženi neznámou kožní nemocí. Ta svou oběť vystavuje neskutečnému utrpení. Na kůži se objevují krvácející rány, postižený trpí horečkou a bez pomoci jej choroba postupně stravuje. Doktor Hendrich Deegen, královský chirurg, je pověřen, aby přepravil dvanáct pacientů v různých stádiích do kodaňské nemocnice krále Frederika. Tam se mají podrobit léčbě a poté vrátit domů.

Mezi nimi cestuje muž, kterému nemoc vzala již manželku a starší dceru. Mladší desetiletá dcerka je chorobou zasažena také. Spolu s dalšími jsou shromážděni na lodi, která je veze do nemocnice. Plavba je náročná stejně jako doktorova léčba a některým cestujícím se velmi přitíží. Stejně tak dívce. Její otec se o ni stará ze všech sil, ale i tak sleduje, jak se děvče doslova rozkládá. Příliš optimismu mu nedodává ani úmrtí jednoho z pacientů.

I malá naděje je životně důležitá

Do nemocnice však úspěšně doputují. Zde se ale jejich cesta rozdělí a každý se musí se svým stavem vypořádat zvlášť. Otec získává zvláštního společníka v podobě starého slepého muže. Snaží se získat informace o dívce, jestli je naživu a jak se jí daří. Vydají se ještě někdy na zpáteční cestu? A představuje návrat domů šťastný konec nebo je tomu právě naopak? Všechny tyto otázky vám zodpoví Královo srdce.

Tato kniha je jedna z nejzvláštnějších, jaké jsem si kdy přečetla. Hlavní postavy nemají jména. Vlastně jedinými pojmenovanými postavami jsou lékař Deegen a starší dcera, která zemřela. A i přesto jsou postavy reálnější než v jiných příbězích. Kniha nepřetéká dialogy, ale i tak je vše řečeno. Na pozadí rodinné tragédie je vyobrazena jedna z nejsilnějších lásek, co na světě existuje. Láska k dítěti. Oproti mnoha jiným je to tentokrát láska otce.

„Prospala ještě jeden den. Loď stoupala a klesala na nekonečných řadách mohutných předoucích vln, stěžně povrzávaly a lanoví práskalo ve větru jako biče. Občas se plachta ve vzduchu prázdně zatřepotala, ale vzápětí se opět vzdula a otec hluboko v kostech cítil, že plují. Přál si, aby dívka dál spala, protože nevěděl, co by jí měl říct, až se probudí.“ (úryvek z knihy)

Donutí vás k zamyšlení

Královo srdce doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět i něco o lékařské péči v 18. století. A že to není vždy příjemné počtení. Hygiena v té době byla téměř nulová, prostředky nemocnic velmi omezené a těžko říct, jestli nebyla léčba mnohdy horší než sama nemoc. Autor popisuje průběh onemocnění velmi přesně a podrobně, takže pro slabý žaludek nebude tato kniha tou pravou.

Ve mně nechal příběh hluboký zážitek. Vážím si všech vymožeností, kterými nám dnešní doba ulehčuje život, a péče, jež se nám dostává. Důležitý je i závěrečný dovětek, kde je představena nemoc, která hlavní hrdiny sužuje. Gaute Heivoll bývá právem označován za jednoho z velkých talentů norské literatury, protože dokázal smrt a zoufalství vyobrazit spolu s láskou tak přirozeně, jak jen je to možné. Dojem z této knihy budete vstřebávat ještě velmi dlouho.