RECENZE: Ženy ze statku Falkensee

Autorka

Stát se spisovatelkou bylo pro Luisu von Kamecke vždy velkým snem. Ten se jí nakonec splnil, když po absolvování studia filosofie a práci redaktorky, napsala svou první knihu. Od té doby jich, zejména pod pseudonymem Elaine Winter, napsala spoustu, ale ta poslední – Ženy ze statku Falkensee – je, jak sama říká, nejosobnější. Její rodina totiž pochází ze Západního Pruska, odkud musela v roce 1944 prchnout a svých pozemků se vzdát. A právě tam se celý příběh románu  Ženy ze statku Falkensee, který je inspirován vyprávěním autorčiny babičky, odehrává.

A přesto ji tato tak důvěrně známá krajina naplňovala mírem. Jak tu bylo krásně, v mírně zvlněných Viselských dolinách se všemi kopci a údolími, širokými, úrodnými poli, na kterých se ve větru houpaly pšeničné klasy. A uprostřed toho všeho sněhobílý panský dům, který zářil dokonce i v noci.

Ženy ze statku Falkensee - příběh

Vyprávění začíná v roce 1904 na statku Falkensee v Západním Prusku. Statek patří rodině von Bargelow. Právě jsou v očekávání návratu jejich nejstarší dcery Charlotty z Paříže, kde studovala. Mají pro ni však špatnou zprávu. Statek Falkensee je totiž vzhledem k neúrodě a epidemii chovu jejich vzácných koní natolik zadlužený, že jedinou záchranou bude sňatek Charlotty s bohatým mužem.

Charlotta, která měla v plánu se vrátit zpět do Paříže, aby tam dokončila studium, nakonec souhlasí. Prosperita statku a zachování rodinného sídla jsou pro ni natolik důležité, že se rozhodne provdat se za zámožného vdovce Baldura von Krambach, který jako jediný z možných kandidátů, zdá se, je ochoten tolerovat Charlottinu bouřlivou a na tu dobu nepřípustně samostatnou povahu, a dokonce se mu i líbí.

Dohodnou se tedy, téměř jako kdyby uzavřeli obchod, že ona mu dá dědice a on jí relativní svobodu. Ne všechno však dopadne tak jak má. Charlotta netuší, že potká jiného muže, mladého polského rebela Karola, a že se zamiluje. A netuší ani, že Baldur možná nebude až tak tolerantní, jak se zpočátku zdálo.

Charlotta má ještě nemocného bratra a mladší, trochu naivní sestru Alici. Ti oba budou hrát v Charlottině životě důležitou roli, stejně tak, jako na první pohled přísní a nekompromisní rodiče, kteří ji možná překvapí. V příběhu také nahlédneme do života dalších postav, například z řad služebnictva a pronikneme do jejich složitých vztahů jak vzájemných, tak vůči panstvu.

Dělalo mu dobře, když měl tu a tam společnost, která mu bránila nad tím vším hloubat. I Charlotta nacházela v jeho přítomnosti klid, nebo přinejmenším rozptýlení. Oba bojovali se svými vlastními démony, a když v tichu toho starého domu seděla vedle Karola, jakési tajemné kouzlo nadlehčovalo její břímě.

Hodnocení

Když jsem tuto knížku brala do ruky, představovala jsem si, že mě čeká typický romantický příběh pro ženy. To jsem se docela mýlila. Román je sice především o ženách a ani romantika mu rozhodně nechybí, ale je také o historii, podmínkách života a nepsaných společenských pravidlech na počátku 20. století a hlavně o mezilidských vztazích.

Úlohou žen bylo v té době zejména rodit děti a zajišťovat chod domácnosti. Hlavní slovo měl v rodině vždy muž, a ten o všem rozhodoval. Rovněž děti byly pouze jeho majetkem a bylo jen na něm, jak se jejich budoucnost bude dál odvíjet. Tato situace byla pro některé ženy těžko akceptovatelná, ale společnost jim nedovolovala se tomu jakkoliv vzepřít.

Příběh Charlotty ukazuje, že i tak bylo výjimečně možné se svým způsobem realizovat, a přitom zůstat zodpovědná vůči rodině i tehdejší šlechtické společnosti. K tomu byla ovšem potřeba velká dávka odvahy, a samozřejmě silná osobnost, jakou Charlotta bezesporu byla. Statečnost, s jakou zvládla všechny překážky, které jí život nakladl a utrpení, kterými si musela projít, přestože mohla zvolit mnohem snazší cesty, je obdivuhodný. Charlotta by svým přístupem a uvažováním mohla být vzorem i pro současné ženy, aniž by se přitom musely stát feministkami či nekompromisními bojovnicemi za ženská práva.

I když jsem se několika prvními kapitolami musela trochu prokousat, než jsem se seznámila se všemi postavami a zorientovala se v nich, do knížky jsem se pak nečekaně pěkně začetla a každý večer před spaním se těšila, jak osud Charlotty a dalších hrdinů bude pokračovat. Navíc jsem se dozvěděla mnohé z historie Pruské říše, a i té romantiky jsem se dočkala. Román  Ženy ze statku Falkensee je velmi zajímavý, přínosný, napínavý i něžný, zkrátka krásný a já jej každému doporučuji.

Hodnocení: 80 %