Třpytivá: Druhý díl, který zvedá laťku celé série opravdu vysoko! | RECENZE

Série Pozlacená mě příjemně překvapila. Padla mi do oka jak hlavní hrdinka, tak i nehostinný a zimou obklopený svět, který se zlatem a bohatstvím Šestého království dokonale kontrastoval. Špetka magie, i vílích schopností uprostřed středověké společnosti v kombinaci s politikařením, to si mě dokázalo získat. Zajímavý byl i náhled na postavení žen ve společnosti, kterou plně ovládají muži. Zkrátka jsem od tohoto úvodu do série nic moc nečekala, ale ve výsledku jsem dostala dobrou fantasy romanci s nádechem Jennifer L. Armentrout. 

Obvykle jsem vůči druhým dílům dost skeptická, protože představují jakousi výplň mezi začátkem a epickým zakončením celého příběhu. Tady je to přesně naopak, druhý díl měl grády a příjemně překvapil. Od první stránky totiž nabízí jak možnost blíže prozkoumat celý ten bohem zapomenutý svět, v němž se v detailech skrývá drobná krása, tak i skutečnost, že hlavní hrdinka pomalu vylézá ze své ulity a odhodlává se vzít svůj osud do vlastních rukou. První díl hodně klouzal po povrchu a nabídl mi jen povrchní informace o politice i o vztazích mezi protagonisty, byl takový průměrný. Jenže pokračování se nebojí do věcí trochu říznout, jít víc do hloubky a rozdmýchat nějaké ty intriky.

Navíc Auren konečně přestává být jenom naivní panenkou, která na slovo uposlechne krále, jehož si idealizuje a začíná se víc projevovat její vznětlivé já. Zkrátka zkouší nové věci, zajímá se o historii země, v níž žije, a konečně si sama sobě přizná, že je víla. S tímto vnitřním smířením jde ruku v ruce i fakt, že její „stuhy“ už jí neslouží jen na drobnou výpomoc, jako je například zavázání šatů, ale aktivně je používá v boji. Díky tomu, že je zajata vojskem „krále Hniloby“ se jí naskytne pohled i na jiné postavení ženy ve společenské hierarchii, na ženy jako vojačky, které jsou mužům rovny a kooperují s nimi. Právě to uvědomění si, že ji Midas celou tu dobu využíval jako symbol přichází postupně, ale o to větší jsou ty emoce, které skrze dějovou linii vyvěrají napovrch.

Musím s tímto mužem našlapovat opatrně. Musím se mu za každou cenu vyhýbat a neprovokovat jeho divokou stránku, jen tak z toho můžu vyjít se zdravou kůží. Jenže pokud nevím, co můžu čekat, těžko můžu plánovat další kroky.

„Co se mnou chceš dělat?“ zeptám se. Vím, že tou otázkou prozrazuju svou zranitelnost, ale doufám, že mi aspoň naznačí, co pro mě chystá. Na rtech se mu usadí temný, nebezpečný úsměv.

„Copak jsem ti to neřekl? Přivedu tě zpátky za tvým věznitelem, po kterém se ti tak moc stýská. Bude to jistě velkolepé shledání.“

Ať už mám v ruce třetí díl, ten konec mě málem zabil!

Celý děj se z velké části odehrává při vojenském tažení na Páté království, kde se aktuálně Midas zdržuje. Takže se velmi repetitivně opakuje prostředí vojenského tábora a zasněžené krajiny. Nebudu tady nikomu nic nalhávat, dost jsem se bála, kdy se začnu nudit a kdy budu mít tendenci knihu odložit. Jenže mě to fakt bavilo. Moc se mi líbil jak detailní popis královské armády, včetně rozvržení jejich tábora a hierarchie v něm. Tak i skutečnost, že ženy a muži tu bojovali bok po boku a každý se těšil vzájemné úctě a respektu, což byl obrovský kontrast s prvním dílem, i vzpomínkami Auren, v nichž jsem měla možnost poznat Midase a jeho opovrhování ženami, respektive jejich zneužívání pro vlastní potřebu.

Zamilovala jsem si snad všechny vojáky, k nimž se mimochodem vždycky vázal hodně zajímavý lidský příběh. Takže to nebyly jen bezejmenné postavy do počtu, ale skuteční lidé z masa a kostí. Třeba takový Rip, zádumčivý královský generál si mě naprosto získal a přidávám si ho na seznam svých potenciálních knižních princů. Za jeho klon bych se tedy vůbec nezlobila, trochu „temnější“ gentleman na bílém koni se srdcem ze zlata. Zejména jeho přístup k Auren, který byl plný respektu a snahy dopřát jí prostor k tomu, aby pochopila, kým skutečně je, si zaslouží metál.

Nutno podotknout, že pokračování nenabízí žádné erotické scény. Ovšem i tak to zejména mezi Aren a Ripem parádně jiskří a jejich vzájemné dialogy mají tendenci vyvolat všeobjímající požár emocí. Tenhle dvojsmyslný únik ze zlaté klece byl opravdu parádní. Vyzdvihnout musím především vývoj protagonistky, která se i přes počáteční strach a nejistoty dokázala dojít k prozření. Co mě však šokovalo, byl samotný konec. Pojímala jsem podezření, že mi něco nesedí, ale sakra práce, takový cliffhanger jsem nečekala a totálně mě rozsekal. Nevím, co teď budu dělat se svým životem, než si přečtu další díl. Mám jediné štěstí, že vychází tak brzy, jinak bych se z možných doměnek asi zbláznila.