Recenze na knihu
Ovečky a vlci Tereza Herzogová

„S kokotama to máš těžký. Ve skutečnosti jich tolik není, ale jsou strategicky rozmístěný tak, abys každej den alespoň na jednoho narazila. Na tak velký riziko tě žádná pojišťovna nepojistí.“ Jeden z výroků pojišťováka Káji, který ve třetím díle Ovečky a Vlci od Tereza Herzogová dostal skvělý prostor. No uznejte sami A takových je v knize mnohem více. Na třetí díl jsem se velmi těšila, i když mi bylo jasné, že to bude tak trochu smutné čtení. Ivana jsem měla ráda od první knihy a bylo jasné, že vzhledem k jeho věku s námi nebude napořád. Jakmile jsem překonala to prázdno, které přišlo po Ivanově smrti (pro mě opravdu velmi dlouhých 80 stran, kdy jsem chtěla knihu odložit), nastala pěkná smršť různých událostí, emocí a momentů, kdy si člověk uvědomí, kolik toho jedna lidská duše dokáže unést. A přesto, i po tom všem, tu stále zůstává naděje. Krásné prostředí šumavských hor doplnily osudy nejen Šárky, ale také Bety, která mě fakt bavila, nové postavy např. faráře Petra, u nějž mě fascinoval jeho pohled na víru a lidi kolem něj a hlavně jsem byla velmi zvědavá, jak dopadne Chroust, jímž smrt jeho drahého přítele otřásla natolik, že nejen ztratil jeho pověstný smysl pro humor, ale dostavily se deprese - zase pasáž, jak ve škole studentům zabavil mobily a hodil je do loupačky brambor byla celkem vtipná Celá kniha je protkaná hlubokými myšlenkami - některé jsou velmi silné, že o nich musíte chvíli přemýšlet - zejména čas je tu probrán všemi možnými směry a je velmi zajímavé sledovat myšlenky postav, vtisknuté autorkou, ale i ty své vlastní. Rozhodně doporučuji všem, kteří máte rádi silné příběhy obyčejných lidí. Tento vás zaručeně strhne. A pokud jste nečetli ty první dva, tak se k nim vraťte. Rozhodně stojí za přečtení.

Atraktivně pojaté pokračování předchozích příběhů, které je plné hlubšího zamyšlení. Děkuji.

Již třetí kniha o Šárce, nyní o sedm let starší, kdy přichází o polovinu duše. Odchod manžela ji hodně sebral a ona se rozhodne, že začne nový život. Společně s dcerou a se psem se přestěhuje na šumavskou samotu a doufá, že se dokáže se vším vyrovnat. Ale nebude to tak snadné, a nejen stará chalupa bude tvrdým oříškem… Na Šárku jsem se opět moc těšila. Už mi přirostla k srdci a já byla zvědavá, kam ji osud, a hlavně autorka, zavedou, koho potká a co prožije. Tentokrát je to nejen o hlavní hrdince, ale i o síle přírody, o tom, že i místo může mít duši, o lásce, přátelství a o spřízněných duších. Celé to bylo krásné, milé, dojemné, ale i vtipné. Obdivuji, že se autorka nebála humoru. Dokázala do smutného a dojemného tématu přidat vtip, a to jemně, že to neruší, ale přesto pobaví. Bylo tu krásně popsané, jak se žije na Šumavě, její tajemství i minulost a celou dobu jsem Šárce záviděla její starou chalupu Tím, že Šárka „dorostla“ do mého věku, a navíc má dceru Amálku, stejně jako já, mi tento příběh byl asi nejbližší a dokázal se mě hodně dotknout. Šárku beru jako kamarádku, připadá mi, jako bych ji znala a nejradši bych vyrazila za ní na Šumavu. Ovečky a vlci jdou číst i jako samostatná kniha, vše o Šárce pochopíte. Ale rozhodně doporučuji vzít knihy pěkně postupně – Schovávaná, Tichá pošta a Ovečky a vlci. Za mě krásný a milý příběh a já doufám, že se i v budoucnu se Šárkou budeme moci potkat.