Recenze na knihu
Medúzy Jakub Stanjura

"Takže to byla ona. byla u toho všeho; jako rádkyně, komplic. A proč? To proto, že si jiná žena sáhla na něco, co jí bylo svaté? To proto, že si jiná žena dovolila myslet, že jsou si rovny?" Medúzy jsou opravdu specifické a rozhodně nejsou pro každého. Nečetla jsem od autora zatím nic jiného, ale musím říct, že jsem nikdy nic podobného v ruce nedržela. Velmi oceňuji mistrný jazyk, kterým je knížka napsaná, to je pro mě, milovnici jazyka českého, úplně pohlazení po duši. A myslím, že kdybych někdy přečetla jinou knížku s takovým vyjadřováním, i bez podpisu bych byla schopná Stanjuru poznat. To je asi jako když v rádiu slyšíte písničku zpěváka s ojedinělým hlasem a díky tomu okamžitě poznáte, kdo zpívá. Román má těžké a citlivé téma. Jde o velmi nezdravý vztah mezi dvěma ženami, které jsou ale zároveň přítelkyněmi. Co může takové toxické přátelství zapříčinit? Čeho je člověk v návalu závisti či nenávisti schopný? Kniha také popisuje chronické onemocnění jedné, které čím déle trvá, tím více se druhé z nich zdá jako obyčejná hypochondrie a touha po tom, být zajímavá. Myslím, že každý z nás se někdy v podobně nezdravém vztahu setkal, ať už v přátelství, ve vztahu nebo v rámci rodiny. Stanjura popsal odvrácenou stranu měsíce, o které se běžně nemluví a za kterou se stydíme, v těch momentech, kdy nemyslíme jen na blaho druhého, ale kdy jsme schopni závidět, nepřát a toužit být lepšími, být "něco víc". Přirovnání k medúzám se mi moc líbí, tak krásné křehké stvoření, přitom tak nebezpečné a tiše vyčkávající - jako přátelství, křehčí než nejkřehčí sklo a na druhé straně jako zdraví a tělo člověka, v němž číhá spoustu hrozeb a my se jen modlíme, aby se neprobudily k životu. Hodnotím ⭐⭐⭐⭐ a doporučuji! Jednu hvězdičku jsem ubrala za neúplný závěr, kdy se vlastně můžeme jen dohadovat, jak to celé dopadlo.

Jak nemoc mění člověka, jeho psychiku, vztahy. Naturalistické líčení projevů choroby. Odkazy na antiku, rysy detektivky, psychologický román, vytříbený jazyk.

První knížka od autora a vůbec to nebylo špatné. Tak trošku jsem odhadla, jak to celé bylo, ale vůbec mi to nevadí. Je to určitě zajímavá psychologická knížka, která vám dá nahlédnout do duše zoufalé ženy, co se snaží normálně žít, ale neustále jí to kazí její zdravotní stav. Zajímavé a těším se na Srpny i na další knihy.

Strašná kniha. Děj uplně o ničem,jen v podstatě celou dobu čtete o tom,jak má hlavní postava problém s průjmem. Jinak absolutně čtení o ničem.

Mladá žena dorazí do bytu své dávné přítelkyně. Najde tam kaluž krve, přesto neudělá, co by měla, a svůj nález nenahlásí. Místo toho odejde a čeká, co se stane, jestli Moniku bude někdo hledat. Mezitím vzpomíná na jejich dávné přátelství a etapy, kterými tento vztah za leta prošel. A taky se snaží pořád vypořádat se svojí ukrutnou bolestí. Co ta bolest vlastně skrývá? A bylo jejich přátelství takové, jaké se zdálo být? Pokud chcete něco s naprosto originálním příběhem, jaký jste ještě nečetli, pak Medúzy jsou přesně to, co hledáte. Je to příběh o přátelství, které vypadá jinak, než jaké je, ale taky o bolesti fyzické a psychické, která mění člověka v jeho základech. Detektivní zápletka je vlastně jen vedlejší linkou, která spojuje minulost se současností a dává tomuto psychologickému příběhu jakýsi dotek krimi napětí. Ale o něj vlastně vůbec nejde. Román spíš ukazuje surovou realitu lidských zdravotních problémů, o kterých se běžně nepíše. Ale taky surovou realitu lidské povahy, která dokáže být stejně neskutečně odporná, jako ty fyzické pochody a vyšetření, kterým je v knize věnovaná dostatečná pozornost. V kontextu toho všeho jsou krásní tvorové - medúzy, kteří dokáží být krásní, až se vám tají dech, ale umí i velmi ublížit, stejně jako lidé. Postavy tohoto románu jsou dvě. Vypravěčka a Monika. Vše je psáno ich formou z pohledu vypravěčky, o Monice je psáno v er formě. Tento způsob vyprávění se k této knize hodí. Dostala jsem se tak do myšlenek hlavní postavy, zatímco její kamarádka si nechala svá tajemství. Hlavní postava je vykreslená velmi zajímavě, její psychologický profil je opravdu netradiční. Část knihy jsem s ní sympatizovala, ale jak se neustále odkrývá víc a víc z jejího nitra a povahy, postupně ty sympatie ztrácíte a vlastně úplně otáčíte názor na ni. To mi přijde dost netradiční, takový vývoj a autor ho skvěle zvládnul. Můžu říct, že jsem s knihou prožívala hodně emocí a změn v náhledu k postavám i k příběhu. Autorův styl je netradiční tím, že v knize najdete docela dost slupek, které postupně odkrýváte, abyste se dostali k jádru věci. Ale stejně máte nakonec pocit, že jste se nedostali úplně všude a ne vše je vám na konci jasné. To mi trochu vadilo, ale ne vždy musíme vše chápat, tak to v životě prostě je, tak proč by to nemohlo být i v této knize. Vždyť knihy jsou primárně o pocitech, ne? Co se mi úplně nelíbilo byl opravdu naturalistický, až drsný popis vyšetření a zdravotních problémů hlavní hrdinky. Spokojila bych se s méně podrobným popisem. Knihu považuji za opravdu originální, začala jsem jí číst jako detektivní, nakonec jsem dostala psychologické drama s velmi netradičními prvky. Nevím, jestli jí doporučit každému. Spíš těm, kteří dokáží v knize najít nevyřčené. Je pro čtenáře, kteří nejdou úplně po jasném příběhu, ale spíš po pocitech a náznacích a líbí se jim postavy s vývojem, který nemusí být nutně pozitivní. Kniha je také pro ty, které baví sledovat psychologii postav. Děkuji za poskytnutí knihy Host Brno.

Kniha na mě udělala velký dojem především tím, že se nakonec nezvrhla v detektivku, ale zůstala někde na pomezí psychologického dramatu. I když je v ní určitá záhada a žádná z postav mi osobně nepřišla vyloženě sympatická, stejně nad nimi pořád přemýšlíte. Nevěříte ani hlavní hrdince, protože všechno, co říká a co si myslí, je ovlivněno jejím subjektivním pohledem na svět. Vlastně vůbec nevíte, jestli jí její kamarádka skutečně záměrně ubližuje, nebo jestli celou dobu žijeme jen v hlavě hlavní hrdinky a vidíme svět jejíma očima (což je podle mě nejspíš právě ten případ). O to zajímavější je, že se celý příběh odehrává v kulisách Prahy. Člověk si dokáže živě představit metro, kterým postavy jezdí, kavárny, kde se scházejí u vína, i malé večerky, do kterých člověk večer jen tak zaběhne něco koupit. Je to opravdu pozoruhodná kniha. Nejvíc mě asi fascinovalo, jak se v ní fyzická bolest a celková tělesná nepohoda prolínají s psychickým stavem hlavní hrdinky, jak jsou od sebe prakticky neoddělitelné a jak je v celém příběhu neustále cítit její úzkost a sebelítost. Opravdu skvělé čtení. Obzvlášť pro ty, kdo mají rádi knihy, které nenabízejí okamžité – nebo vůbec žádné – jednoznačné odpovědi na všechny otázky a nechávají čtenáři prostor pro vlastní interpretaci a představivost.

Srpny od autora byly skvěly a proto volba přečíst si Meduzy byla jasna. Příběh má velmi těžké a citlivé téma. Jde o dvě přítelkyně, které mají ale velmi nezdravý vztah. Co může díky takovému vztahu nastat a čeho je člověk v návalu nenávisti nebo závisti schopny. Kniha také popisuje chronické onemocnění jedné z kamarádek, čím déle trvá tím víc si ta druhá myslí ze je hypochondr a snaží se být jen zajímavá.

Velmi silný příběh o zničujícím, toxickém přátelství, který je přirovnávan ke krásným jedovatým medúzám. V knize je mnoho explicitních, naturalistických popisů zažívacích problémů, což může některým čtenářům být nepříjemné. Místy je to velmi nechutné, ale vše jen příběhu dodává hloubku.