Recenze na knihu
Poslední dopis Rebecca Yarros

Předem chci říct, jak moc jsem šťastná, že právě já můžu napsat první recenzi na tuhle knihu. Na její český překlad jsem čekala snad sto let… tedy alespoň mi to tak připadalo. Viděla jsem zahraniční čtenáře, jak po dočtení pláčou, a strašně jsem toužila prožít stejné emoce. O ději jsem si nezjišťovala vůbec nic. Chtěla jsem se nechat překvapit. No… možná jsem si přece jen měla alespoň trochu zjistit, o čem kniha je. Obzvlášť jako máma. Čekají vás těžká témata, vojenské prostředí… a pak věci, které si už budete muset přečíst sami. Tohle byl neuvěřitelně silný příběh. Upřímně? Naprosto mě zničil. Brečela jsem už od začátku. Ale ten konec… můj hysterický řev musel být slyšet až u autorky doma! Trpěla jsem. Strašně. A přesto jsem si každou stránku neskutečně užila. Je to jedna z těch knih, na které bych chtěla zapomenout jen proto, abych si je mohla přečíst znovu úplně poprvé. Děkuji. Děkuji Baronetu, že tuto knihu vydal. Děkuji autorce za příběh, který napsala. A děkuji Bohu za to, že jsem se nakonec neudusila vlastními slzami.

Totální emotivní destrukce. Upřímně… nejsem schopná k téhle knize pořádně nic říct. Brečela jsem už od strany 52 a pak už se to se mnou vezlo až do konce. Tohle nebylo jen čtení, to byla emocionální jízda, na kterou jsem rozhodně nebyla připravená. Nevím, jestli budu někdy schopná tuhle knihu přečíst znovu. A přesto se naprosto bez debat zařadila mezi moje nejoblíbenější knihy. ❤️ Některé příběhy vás baví, některé vás pohltí… a pak jsou takové, které vás úplně rozloží a ještě dlouho po dočtení na ně nedokážete přestat myslet. Poslední dopis je přesně ten případ. 10/10, ale moje slzné kanálky by s tím hodnocením možná nesouhlasily.

Tohle je moje první romance od RY. A že zrovna sáhnu po knize, která je podle samotné autorky jedna z jejích nejemocionálnějších, jsem věděla už ve chvíli, kdy nám ji představovali na Baronet merendě. Poslední dopis je teprve druhá kniha, u které jsem opravdu brečela. A ne jen tak trochu. Na konci jsem regulérně brečela , smrkala a přes slzy nemohla číst … Kolik ztrát a smutku dokáže unést jedno srdce? Příběh Elly mě zasáhl opravdu hodně. Je to žena, která toho na svých bedrech nese tolik, že jsem si během čtení několikrát říkala, jak je vůbec možné, že pořád dokáže jít dál. Chvílemi jsem si i říkala , že to je možná až moc tragédii na na jednoho člověka 😨 Příběh byl pro mě možná těžší o to víc , že jsem sama máma a mám také dvojčata. Některé situace se mě proto dotýkaly mnohem víc, než bych čekala. Ella sama vychovává dvojčata Maisie a Colta a do jejího života vstoupí dopisy od Becketta, vojáka a nejlepšího kamaráda jejího bratra Ryana. Z původně nevinného dopisování se postupně stává něco mnohem hlubšího. A právě dopisy jsou jednou z věcí, které jsem na knize milovala ❤️ Rebecca Yarros ale rozhodně nepíše jen romantiku. Pod příběhem lásky se ukrývá rodina, mateřství, přátelství, ztráty, bolest, naděje a druhé šance. A některá témata opravdu nejsou jednoduchá. Nejvíc mě zasáhl vztah Elly k dětem a především pouto mezi dvojčaty. Bylo napsané tak přirozeně a citlivě, že bylo mnohem těžší některé úryvky číst . Beckett je úžasný muž , který ovšem také bojuje se svými démony . A někdy se musí prostě spojit dvě duše, aby se navzájem dokázali zahojit . V druhé polovině knihy už máte pocit, že víte , kam příběh směřuje. No , nevěřte tomu… Poslední desítky stran mě úplně rozložily. Knihu jsem dočítala se slzami v očích a ještě dlouho potom jsem nad příběhem přemýšlela. Nebudu psát žádné spoilery , protože tenhle příběh si musíte přečíst a prožít samy ❤️‍🩹

Rebecca opět nezklamala, příběh nabitý emocemi. Možná až moc. Na jednu rodinu až moc neštěstí. Ale styl psaní autorky znám, takže se mi určitě líbil. Ale po pravdě, četla jsem od autorky lepší příběhy, které mne zaujaly více.

Podlehla jsem a knihu si koupila. Příběh je čtivý, ale kolik neštěstí je hodně neštěstí?! Posledních cca 30 stran jsem nechtěla už číst. Bylo mi těžko a kéžby autorka konec napsala jiný.

Musím říct, že miluji knihy od této autorky a vždy se těším na další novou. Když jsem se pustila do Posledního dopisu, tak jsem si říkala: “ jo, to je zase skvělé čtení”, ale ten konec … za mě už to bylo moc a zbytečně. Myslím, že kniha už to nepotřebovala a proto jen 4 hvězdy. Ráda se ke knihám této autorky vracím a po čase si je s chutí přečtu znova, ale u této knihy asi udělám výjimku.

Úžasná knížka.

Je to jako vždy krásný příběh, ale pozor u čtení kapnou i slzičky.

✉️Poslední dopis - Rebecca Yarros - příběh, který ve mně zůstane navždycky. Rovnou na úvod: Byla jsem dost překvapená, kam se nakonec příběh ubral. Za mě takovým směrem, který se mi opravdu těžko vstřebává. Velký obdiv autorce za to, že dokázala napsat příběh, který mě opravdu emočně vyždímal. Jsem z něj víc v háji než třeba z jiné dost emotivní knihy Tisíc polibků od Tillie Cole. Nelituji, že jsem se do příběhu pustila, jen jsem vůbec nečekala, že mě tohle až tolik sejme. Poučení pro mě? „Jo, holka, začni si číst recenze knih, které plánuješ číst.“ Slzy a bolest žaludku - to mi pro tentokrát dalo opravdu zabrat. Jestli je někdy v nějakém fiktivním příběhu něčeho až moc, tak je to za mě přesně v tomto případě. 4,5⭐Mé hodnocení: Nic smutnějšího jsem v životě nečetla. Pokud se na knihu chystáš, tak ti nepomůžou ani kapesníky, ani kamion čokolády. Knihu doporučuji všem, kteří se nebojí hodně bolestivých příběhů, ve kterých mají hlavní hrdinové opravdu pořádně naloženo. Přeji vám, ať si knihu prožijete podle svého a hlavně, ať se z toho pak dokážete vyrovnat.

Poslední dopis je přesně ten typ knihy, u které Rebecca Yarros ukazuje, proč umí čtenářům tak snadno rozbít srdce. Příběh je plný lásky, obětavosti, naděje, bolesti a rozhodnutí, která člověk nechce dělat. A ano, funguje to. Ke konci se nakonec dostavily i slzy. Nejvíc mě ale zasáhl vztah Elly a Becketta. Jejich sbližování má v sobě něco nečekaně milého a přirozeného. Jsou to dospělí lidé, kteří už mají svoje životy a starosti, a přesto v některých chvílích působí skoro roztomile rozpačitě. Beckettova obětavost a způsob, jakým se snaží být Elle oporou, pro mě byly jednou z nejsilnějších částí celého příběhu. Zároveň ale musím přiznat, že jsem měla po dočtení trochu rozporuplné pocity. Yarros rozhodně ví, jak emoce vyvolat, možná až příliš dobře. Některé situace na mě působily chvílemi skoro jako cílené emoční kladivo. A i když mě závěr nakonec dostal, nemohla jsem se zbavit otázky, jestli toho už nebylo trochu moc. Jestli bylo opravdu nutné přidat ještě další bolest, když už samotný příběh měl dost silných témat i bez ní. Takže ano – Poslední dopis mě rozbrečel. Ale zároveň ve mně zůstává pocit, že Rebecca Yarros tentokrát možná použila to své pověstné emoční kladivo o něco silněji, než bylo potřeba.

Poslední dopis. Nechala jsem si pár dní na srovnání myšlenek, protože tohle je emocionální masakr. Ella je smolařka, o tom není pochyb. Její bratr Ryan si v zámoří usmyslí, že by jí bodl kamarád na dopisování, Chaos/Beckett. Kéž by kápnul božskou hned, páč by si mohli ušetřit měsíce zbytečného stresu. Budiž, po té co ji vyhledá, kvůli dopisu od Ryana, se stane pevným pilířem rodiny, která má naloženo víc, než je v lidských silách únosné. Rakovina, finanční tíseň, bývalý manžel, dvojčata a hromady a hromady smutku. Viděla jsem se v postavách od úplného začátku. Boj o život je těžký a naděje je to jediné, co máme. Nedoporučuji číst knihu maminkám malých dětí. Je to opravdu velice psychologicky i emočně náročné, že i já (emočně prázdná) jsem vytahala nespočet kapesniků. Rebecco, jak můžeš věřit v boha a takhle postavám zavařit? Colte, ty vždy budeš mít své místo v našich srdcích za svou nekonečnou radost a pochopení , stejně tak Maisie - statečná bojovnice. Ella je nezdolná bojovnice, jakou jsem kdy v knize viděla. Beckett je voják s obrovským srdcem, které jen potřebovalo světlo a rodinu, kterou nikdy neměl. Ryane, ty jsi ale lišák podšitý

Téhle příběh měl sílu úplně mě to rozsekalo musím to napsat až takhle bylo tam úplně všechno co příběh může nabídnout bohužel i smutná velká čest … přeji hodně síly při čtení této emotivní knihy….

Tohle je přesně ta kniha na kterou člověk nebude nikdy připravený !! Byla to jedna z nejkrásnějších ale zároveň nejsmutnějších knih co sem četla ! Naprostá Emocionální destrukce.

Rebecca Yarros je taková sázka na jistotu že bude kniha dobrá.... Ale tohle jsem nečekala. Taková emocionální smršť kterou jsem při čtení této knihy zažila je neuvěřitelná. Rozhodně není pro slabé povahy vzhledem k tématům které kniha obsahuje. Každopádně příběh je silný a plný emocí.

Co tohle bylo??? Ano, čekala jsem emocionální nálož, čekala jsem, že slza ukápne. Ale nečekala jsem, jak moc mě tenhle příběh rozloží. A nejhorší je, že mě v závěru knihy zase nesložil zpátky, ale rozložil ještě mnohem a mnohem víc. Kniha je úžasně napsaná. Čte se to samo. 500 stran jsem dala na dvakrát, absolutně jsem se nebyla schopná odrhnout. Stejně jako u Důvod věřit jsem se dočkala epicky dojemného příběhu. Ale tady opravdu slzy tečou proudem a to několikrát. Tolik bolesti, ztráty a smrti v jednom příběhu? Jak jeden člověk něco takového může zvládnout? Naprosto nepředstavitelné. A přesto se tyhle hrůzy reálně dějou kolem nás. Asi bych ke knize přiložila varování, že se zde ty ony hrůzy týkají i dětí, věřím, že kdejaká maminka by měla problém tohle číst. Ella byla neskutečná. Tak moc jsem jí fandila, aby otevřela svoje srdce a nechala si pomoct. A Beckett? Bože! Moje vaječníky.. Neschvalovala jsem všechny jeho rozhodnutí, ale vlastně jsem ho chápala. A ten konec knihy? Podle recenzí jsem tušila, že to bude zlý. Ale netušila jsem jak moc. Přes slzy jsem to ani nemohla dočíst. Kniha je úžasná a rozhodně stojí za přečtení. Ale jen pokud si chcete několikrát nechat zlomit srdce. Napadá mě k tomu výstižná věta z HP. Budeš trpět, ale náramně si to užiješ.

Moc dobře napsané, čtivé, silný příběh. Autorka umí vylíčit prostředí, kde se děj odehrává, tak, že si to čtenář dokáže živě představit. Ale hlavně umí vytvořit silné postavy: hlavní hrdinka je úžasná, obětavá matka, která miluje své děti, vychovává je sama a přes nesmírné těžkosti to výborně zvládá. Díky hlavnímu hrdinovi, veteránovi z Afgánistánu, si člověk aspoň trochu dokáže představit, jaká tehdejší válka musela být pro lidi, kteří v ní přímo figurovali... V knížce je tajemství, v závěru naprosto nečekaný zvrat, srdcervoucí, nicméně ne všechnu naději beroucí... Knížku rozhodně nepošlu nikam do druhého kola, mám ji v knihovně v obýváku pořád před očima.

Za mě zatím její nejsilnější příběh, hlavně z pohledu matky!! Poprvé jsem u její knihy brečela a mám týden po přečtení a nemůžu ji dostat z hlavy. Člověka donutí hodně přemýšlet a ještě více si vážit úplně všeho co má a neřešit hlouposti. Připomene co je důležité- zdraví, láska a rodina ❤️.